Vzhledem k tomu, kam jsem se v životě posunul, nemohu o hodnotě uvažovat zjednodušeně tak, že jí budu poskytovat nevyrovnaně a dám v dosluhujíci realitě stojící na penězích jednu univerzálně platnou cenu za službu. Doba se mění a bude se měnit i způsob vyjadřování hodnot. Nejsem první Lightworker, který si to uvědomuje a implementuje nové postoje do přechodové fáze, címž vzniká cenový hybrid, v němž ale platí energerická rovnováha vystupující z karmického cyklu. Služba se tak stává spravedlivě ohodnocenou pro obě strany a dostupnou všem.

Abyste se více spojili s touto tématikou správného vnímání a akceptování hodnoty, zamyslete se nad běžně rozšířeným příkladem bez zahrnutí socio-ekonomický faktorů:

Jsem doma, můžu si napustit vanu, zalít zahradu, vymačkat si fresh a natočit vodu z kohoutku. Jakou pro mě bude mít hodnotu lahev vody, pořízená v obchodě? Jak si vážíte dostupnosti vody v takové situaci?

Jsem odbaven na letišti, čekám na odlet. Jediná voda kterou si mohu dát před nástupem do letadla je malá lahev z automatu nebo obchodu v bezcelní zóně. Kolik jsem ochoten investovat do hydratace před odletem?

Jsem turista, nechci se celý den tahat s velkou teplajíci lahví. Jakou hodnotu pro mě bude mít malá chlazená lahev, kterou si mohu koupit každých pár tisíc kroků?

Jste na poušti a jediná voda, která by vám mohla zachránit život je neznámo kde. Jakou hodnotu pro vás bude mít a jak se odvděčíte i když u sebe třeba ani nic nemáte, když vám někdo kolemjdoucí pomůže a rozdělí se s vámi o svou vodu a ukáže cestu k oáze. Navíc, jak s ní poté naložíte, jak si jí budete vážit, jak si budete vážit předchozího setkání? Kdo vlastně byl ten, kdo vás zachránil, jakou hodnotu mělo pro něj, že vám pomohl, byl bohatý, chudý, jak se vůbec dostal k oáze, nebyl předtím také jen ztracen na poušti? zajisté by se dalo v úvahach v příběhu pokračovat, ale teď vám raději poskytnu ještě jeden příběh k zamyšlení.

Vžijte se do situace, kdy chodíte po ulici a vybíráte příspěvky na předčasně narozené děti. Potkávate lidi, kteří se vás snaží odbít výmluvama, pak takové, kteří se vás snaží odkázat na jiná místa k jiným lidem kam máte jít vybírat, pak takové, kteří prispějou a neřeší a pak takové, kteří si odtrhnou od pusy aby přispet mohli a taky takové, kteří ve vás vidí podvodníka. A v jeden den po sobě narazïte na následující situace:
1) já vám nepřispěju, to musíte za politikama, podnikatelema, kteří jsou bohatí, kradou, který jsou nahoře, který z toho zdravotnictví těží, ti ať vám dají, stát se má postarat. 
2) já jsem matka samoživitelka a mám dvě děti, ale ušetřila jsem si po týdnu na to že si s dětma zajdeme na zmrzlinu a dám si kafe.  Tak já si to kafe nedám a tu stovku vám přispěju když je to na děti. Víc nemůžu, je to vsechno co mám, než mi prijde mateřská.
3) v nejluxusnější časti města potkáte sladěnou čtyřčlennou rodinku jako ze žurnálu. Všichni vkusně oblečení ve značkovém od hlavy k patě, máte dojem, že zrovna přiletěli z Paříze soukromým tryskáčem, kde bylí s osobním stylistou na nákupech.